Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vznik USA

První obyvatelé Ameriky přišli na Aljašku během doby ledové ze Sibiře a rozšířili se po celém kontinentu. Jejich potomci (Eskymáci a Indiáni) vytvořili širokou paletu společností a kultur.

Pravděpodobně první Evropané, kteří dosáhli Ameriky, byly Vikingové. Karibskou oblast o 500 let později objevil Kryštof Kolumbus (1492) a omylem ji nazval Zadní Indií a její obyvatele Indiány. Nový světadíl dostal jméno podle Ameriga Vespucciho, jednoho z významných mořeplavců, který následoval Kolumba.

Prvními osadníky byli Španělé a Portugalci, ve Virgínii v roce 1607 byla zřízena první anglická osada Jamestown.

V roce 1624 založili Holanďané na ostrově Manhattan kolonii New Amsterdam, ta však byla později obsazena Brity a přejmenována na New York.

Během bělošského osídlování Ameriky samozřejmě docházelo k bojům s indiány. Tzv. indiánské války byly ukončeny až v 19. století, kdy byly zbylé části kmenů původních obyvatel přesunuty do vyhrazených rezervací.

Celá řada incidentů jen posilovalo Američany v úsilí o samostatnost. Roku 1767 byla vydána nařízení, byla vypsána nová cla na dovoz papíru, čaje, skla a barviv. Tato cla však byla bojkotována a také roku 1770 zrušena (až na clo na čaj). Vypukly tedy otevřené srážky demonstrantů proti vojsku (v Bostonu = “Bostonská krvavá lázeň”). Též v Bostonu o tři roky později (1773) vypuklo tzv. “Bostonské pití čaje”. Občané převlečeni za indiány pronikli na loď Východoindické společnosti a celý náklad čaje vyházeli do moře. Pro Anglii to byla záminka k potlačení odporu, do Ameriky bylo posláno další vojsko a Bostonský přístav byl uzavřen.

Roku 1774 se v Philadelphii sešli zástupci dvanácti osad. Začal tzv. “první kontinentální kongres”. Tam bylo počínání Angličanů prohlášeno za nezákonné a bylo vyhlášeno právo osad řídit si vlastní záležitosti. Bylo též rozhodnuto o bojkotu anglického zboží. Začaly vznikat ozbrojené milice.

Anglie to považuje za vzpouru a tak se snaží ji potlačit. Také osadníci se připravují na válku; nakupují zbraně a cvičí dobrovolníky. V dubnu roku 1775 válka vypukla bitvou u Concordu. Pár dní nato se v Philadelphii sešel druhý kontinentální kongres, který se stal revolučním parlamentem. Milice byly prohlášeny za americkou armádu a v jejich čele stanul původně plantážník z Virginie, George Washington. Problémy milicí tkvěly ve špatné organizaci (chyběl vojenský výcvik) a v nekázni (hlavní silou byli farmáři). Jejich předností však byla znalost terénu. Vedli spíše partyzánský způsob boje, proti čemuž byla asi třetina osadníků. Zpočátku byly problémy též s financováním bojů. Zatímco bohatí Britové si mohou dovolit najmout tisíce žoldnéřů, Americkým milicím se peněz nedostává. Až později získávají finanční pomoc ze zahraničí (hlavně od Francie).

4. července 1776 druhý kontinentální kongres přijal prohlášení nezávislosti (Declaration of Independence) a vyhlásil unii. (autorem prohlášení nezávislosti byl Thomas Jefferson).

Thomas Jefferson - Deklarace nezávislosti (1776)

       

Když se v běhu lidských životů stane pro některý národ nezbytným rozvázat politické svazky, které jej poutaly k jinému národu, a zaujmout mezi mocnostmi světa oddělené a rovnocenné postavení, k jakému jej opravňují zákony přírody a boha přírody, pak prostá úcta k názorům lidstva vyžaduje, aby vyhlásil příčiny, které jej vedou k odtržení.
       Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoli počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. Je pravda, že prozíravost velí, aby se vlády již ustanovené neměnily z příčin nepatrných ani přechodných, a i všechna zkušenost ukázala, že lidé, je-li zlo snesitelné, jsou spíše nakloněni je snášet, než aby se domohli svých práv tím, že zruší životní formy, na něž si zvykli. Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich právem, a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti. Takové bylo trpělivé utrpení těchto kolonií; a taková je nyní nutnost, která od nich vyžaduje, aby změnily své dřívější systémy vlády. Dějiny opakovaných bezpráví a uchvacování mají všechny za přímý cíl ustavení absolutní nadvlády tyrana nad těmito státy. Na důkaz toho nechť jsou upřímnému světu předloženy skutečnosti.
       Odmítal schválit zákony nejprospěšnější a nejnutnější pro obecné blaho.
       Zakazoval svým guvernérům schválit zákony neodkladného a naléhavého významu, nebo když bylo jejich provádění pozastaveno, pokud nebude získán jeho souhlas, úplně opomíjel se jim věnovat.
       Odmítl schválit jiné zákony pro zaopatření velkých lidmi obývaných oblastí, pokud by se tito lidé nevzdali práva na zastoupení v zákonodárných sborech, což je právo pro lid neocenitelné a nebezpečné jenom pro tyrany.
       Svolával zákonodárná tělesa na neobvyklých, nepohodlných místech, vzdálených od veřejných archívů, jenom proto, aby je unavil a učinil povolnými ke svým opatřením.
       Opětovně rozpouštěl zákonodárné sbory, protože se mužně a pevně stavěly proti jeho zásahům do práv lidu.
       Po takových rozpuštěních odmítal po dlouhou dobu povolit, aby byly zvoleny jiné a aby se tak zákonodárná moc, již nelze zničit, vrátila k lidu a mohla být jím svobodně vykonávána. Stát zůstával mezitím vystaven nebezpečím zásahů zvenčí a zvratů zevnitř.
       Usiloval o zabránění zalidňování těchto států; za tím účelem vytvářel překážky pro zákony o naturalizaci cizinců; odmítal schvalovati jiné zákony na podporu přistěhovalectví a ztěžoval podmínky pro nová přisvojení pozemků.
       Překážel výkonu spravedlnosti tím, že odpíral svůj souhlas zákonům pro zřízení soudních orgánů.
       Vytvořil závislost soudců pouze na své vůli pokud jde o držení jejich úřadů a výši a placení jejich platů.
       Zřídil množství nových úřadů a poslal sem houfy úředníků, aby sekýrovali náš lid a ujídali z jeho majetku.
       Udržoval mezi námi v době míru stálá vojska bez souhlasu naší legislativy.
       Učinil vojenskou moc nezávislou na občanské moci a jí nadřazenou.
       Spojil se s ostatními, aby nás podrobil jurisdikci, jež je cizí naší ústavě a neznaná našimi zákony, a dal tak souhlas k jejich aktům domnělého zákonodárství:
       - o ubytování velkých útvarů ozbrojeného vojska mezi námi;
       - o jejich ochraně předstíraným procesem před potrestáním za vraždy, kterých by se mohli dopustit na obyvatelích těchto států;
       - o přerušení našeho obchodu se všemi částmi světa;
       - o uvalování daní bez našeho souhlasu;
       - připravení nás o výhody výslechu porotou v mnohých případech;
       - odvážení nás za moře, abychom byli souzeni za domnělé trestné činy;
       - o zrušení svobodné soustavy anglických zákonů v sousední provincii, zřízení neomezené vlády v ní a rozšíření jejích hranic tak, aby zároveň poskytla okamžitý příklad a vhodný nástroj k zavedení téže absolutní vlády v těchto koloniích;
       - o odnětí našich výsadních listin, zrušení našich nejcennějších zákonů a základním změnění forem naší vlády;
       - o postavení našeho vlastního zákonodárství a prohlášení, že pouze oni sami jsou vybaveni pravomocí vydávat pro nás zákony ve všech a v jakýchkoli případech.
       Vzdal se zde vlády tím, že nás prohlásil za zbaveny své ochrany a vedl proti nám válku.
       Plenil naše moře, pustošil naše břehy, vypaloval naše města a ničil životy našich lidí.
       Nyní dopravuje velké armády cizích žoldnéřů, aby dokončil dílo smrti, pustošení a tyranie, které již bylo započato projevy krutosti a věrolomnosti, jež by stěží našly sobě rovných v nejbarbarštějších dobách a jež jsou zcela nehodné hlavy civilizovaného národa.
       Donutil naše spoluobčany, zajaté na širém moři, aby pozvedli zbraně proti své zemi, aby se stali katy svých přátel a bratří nebo aby sami padli do jejich rukou.
       Vyvolal mezi námi vnitřní vzpoury a snažil se poštvat proti obyvatelům našich hranic kruté indiánské divochy, jejichž známým válečným pravidlem je ničení všech pokolení bez rozdílu věku, pohlaví a postavení.
       V každé etapě těchto útisků jsme nejpokornějšími slovy žádali o nápravu: naše opětované prosby měly za následek jenom opětované křivdy. Panovník, jehož charakter je tak poznamenán činy, jimiž se vyznačuje tyran, je nezpůsobilý býti vládcem svobodného lidu.
       Ani vůči našim britským bratřím jsme nebyli nepozornými. Upozorňovali jsme je čas od času na pokusy jejich legislativy postihovat nás nespravedlivou jurisdikcí. Připomínali jsme jim okolnosti naší emigrace a našeho usídlení zde. Dovolávali jsme se jejich spravedlnosti a šlechetnosti a zapřísahali jsme je při poutech našeho společného příbuzenství, aby odmítli tyto neoprávněné zásahy, které by nevyhnutelně přervaly naše svazky a styky. Ale i oni byli hluší k hlasu spravedlnosti a pokrevenství. Proto se musíme podřídit nutnosti, jež vyžaduje naše odtržení, a musíme je považovat, tak jako ostatní část lidstva, za nepřátele ve válce a za přátele v míru.
       Proto my, představitelé Spojených států amerických, shromáždění ve Všeobecném Kongresu, dovolávajíce se u nejvyššího soudce světa správnosti svých úmyslů, jménem a z moci dobrého lidu těchto kolonií, slavnostně zveřejňujeme a prohlašujeme, že tyto kolonie jsou a po právu mají být svobodnými a nezávislými státy, že jsou zproštěny veškeré poddanosti britské koruně, a že veškeré politické svazky mezi nimi a státem Velké Británie jsou a mají býti úplně rozvázány. A že jako svobodné a nezávislé státy mají plnou moc vypovídat válku, uzavírat mír, sjednávat spojenectví, zřizovat obchod a provádět všechny ostatní úkony a věci, jež nezávislé státy mohou po právu činit. A na podporu tohoto prohlášení, pevně spoléhajíce na ochranu božské prozřetelnosti, navzájem a jeden druhému zaručujeme své životy, své statky a svou nedotknutelnou čest.

 

V září a říjnu roku 1777 se vítězně střetla americká milice s britským vojskem u Saratogy (dnes Schuylerville). Naštěstí pro Američany se totiž nespojily jednotky generála Burgoyna postupující z Kanady se zbytkem britských sil a Burgoynovy jednotky byly u Saratogy poraženy. Zásluhou amerického vyslance Benjamina Franklina ještě americká milice získala finanční prostředky od Francie. Francie také vyslala expediční sbor v čele s generálem Rochambeauem. Zde bojovali dobrovolníci z Evropy (např. Tadeáš Koščenko (Pol.), gen. La Fayette (Fr.), aj.)

29. září 1781 byli Angličané poraženi u Yorktownu, Anglie kapitulovala a tím úspěšně (pro Ameriku) skončila Americká revoluce za nezávislost.

Byla vedena mírová jednání, mírová smlouva byla sepsána v Paříži (1783). Zde byla uznána nezávislost USA a západní hranicí se stala řeka Mississippi. Francie získala oblast v Karibském moři a Španělsku připadla Florida.

 

 

Všechny severoamerické kolonie se bránily přímé kontrole z mateřských zemí, a proto se postupem času vytvořila v každé z nich vlastní správa. Anglické průniky do vnitrozemí Severní Ameriky nutně narážely na území Francie. Počet obyvatel;osadníků v koloniích Severní Americe neustále rostl. V severních oblastech Ameriky ovládaných puritány převládaly malé osady zabývající se zejména rybolovem; významným městem byl například Boston.

Americká revoluce

Roku 1774 se zástupci kolonií sešli na tzv. prvním kontinentálním kongresu ve Philadelphii . Roku 1775 byl svolán druhý kontinentální kongres, na kterém byl vrchním velitelem vojsk jmenován George Washington z Virginie.

4. července 1776 kongres schválil Prohlášení nezávislosti. Anglický král Jiří III. nezávislost kolonií odmítl. Boje o nezávislost trvaly 6 let, na stranu budoucích Američanů se posléze postavily i Španělsko a Francie.

Roku 1783 byla uzavřena mírová smlouva, kterou Velká Británie uznává nezávislost Spojených států amerických. Jak Prohlášení nezávislosti, tak i celé hnutí za nezávislost bylo silně ovlivněno myšlenkami osvícenství.

Roku 1787 je přijata ústava, která přináší celkové sjednocení států. Výsledek sedmileté;občanské války sjednotil anglické osadníky i kolonie. Válka přinesla velké zatížení v podobě zvýšení daní a cel na dovážené zboží z Anglie. Anglie;Velká Británie však již nepotřebovala pomoc kolonií a naopak se snažila nad nimi upevnit svou moc.

Bdělost úřadů nad dodržováním zákona o plavbě a rozmisťování vojska na území kolonií přispělo ke vzniku všeobecné nervozity. Na prvním kontinentálním kongresu ve Philadelphii bylo dohodnuto vytvoření ozbrojených milicí pro případ ozbrojeného konfliktu.

Francie a Anglie ve druhé polovině 18. století a v počátcích 19. století

1. 11. 1781 - patent o zrušení nevolnictví v českých zemích
1783 - versailleský mír, kterým Anglie uznala nezávislost Spojených států amerických
1794 - konec diktatury jakobínů; jakobínské ve Francii
1774 - 1792 - Ludvík XVI; král francouzský
1771 - francouzské parlamenty zbaveny politické moci Ludvíkem XV.;
1759 - 1788 - Karel III; král španělský
1799 - začátek války tzv. druhé koalice (Anglie, Rusko, habsburská monarchie) proti Francii
1805 - bratislavský mír mezi Rakouskem a Francií
1792 - francouzské zákonodárné shromáždění odhlasovalo vypovězení války Rakousku

1808 - francouzská intervence ve Španělsku
1760 - 1820 - Jiří III. - král anglický
1798 - irské povstání proti anglické nadvládě

Vznik Spojených států amerických

1754 - 1763 - boj mezi Francií a Anglií o převahu v Severní Americe
1775 - 1783 - americká revoluce - osvobozenecký boj obyvatelstva -13 anglických osad
1776 -13 starých anglických osad se vzbouřilo proti panství Anglie a vytvořily Unii, která vyhlásila nezávislost
4. 7. 1776 - vyhlášení Deklarace nezávislosti Spojených států - autor Thomas Jefferson
1789 - George Washington se stal prvním prezidentem USA
1643 - vznik Spojených kolonií na území Nové Anglie
1665 - Nový Amsterodam přejmenován na New York
1770 - bostonský incident - srážka mezi obyvateli Bostonu a anglickými vojsky
1773 - "bostonské pití čaje"
1774 - I.; kontinentální kongres ve Filadelfii
1775 - II.; kontinentální kongres ve Filadelfii - rozhodnutí vytvořit stálou armádu
28. 9. 1787 - Kongres schválil Ústavu Spojených států
1797 - 1801 - federalista John Adams II.; prezidentem USA
1607 - vznik anglické osady Jamestown v Chesapeakském zálivu
1609 - založení anglické kolonie Virginie
1627 - Virginie prohlášena anglickou královskou kolonií
1644 - Angličané se zmocnili Nového Holandska
1733 - vznik poslední kolonie na území Severní Ameriky - Georgie
1765 - anglický parlament přijal zákon o kolkovném
1791 - Kanada dostala od Anglie částečnou samosprávu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Město New York (City of New York)

 

rozloha:

1 214 km2 (z toho 35 % vodní plochy)

počet obyvatel:

8 114 000 (2004), včetně předměstí 21 767 000 (New York metropolitan area, 2004)

hustota zalidnění:

6 658,2 obyv./km2, bez vodních ploch 10 292 obyv./km2

přirozený / celkový přírůstek:

? %

 

administrativní postavení:

město, součást Státu New York

jazyky:

angličtina 52,4 %, španělština 24,5 %, ostatní 23,1 % (sčítání 2000)

 

etnika:

              běloši 44,7 % (Staten Island: 77,6 %, Bronx: 29,9 %), černoši 26,6 % (Brooklyn: 36,4 %, Bronx: 35,6 %), Asiaté 9,8 % (Queens: 17,6 %), ostatní a neudané rasy: 18,9 % (sčítání 2000), 27,0 % je hispánského původu (bez ohledu na rasu, v Bronxu 48,4 %) (sčítání 2000)

občané/cizinci:

občané USA 80,1 %, cizinci 19,9 % (sčítání 2000)

 

New York se rozkládá z větší části na třech velkých ostrovech (Manhattan, Staten Island a Long Island), pouze Bronx leží přímo na americké pevnině. Pobřeží ostrovů bylo při výstavbě města napřímeno, řada menších ostrůvků byla uměle rozšířena. 

 

Jádrem města je ostrov Manhattan, který v roce 1625 koupila od Indiánů holandská Východoindická společnost a založila na něm pevnost Nieuw-Amsterdam. Nový Amsterdam se díky své strategické poloze rychle rozvíjel a brzy se stal největším holandským městem v Severní Americe. V roce 1664 ho obsadili Britové a město přejmenovali na počest vévody z Yorku (* 14. 10. 1633, + 16. 9. 1701, bratr anglického krále Karla II., později se stal pod jménem Jakub II. anglickým králem) na New York. Ještě v době britské vlády se New York stal největším městem Severní Ameriky a po vyhlášení americké nezávislosti (roku 1776) byl krátce hlavním městem USA. Dnešní územní rozsah má New York od roku 1898.

 

Město je významným dopravním uzlem – má 3 letiště (až 70 mil. cestujících ročně) a sbíhají se v něm důležité dálniční a železniční trasy, dříve důležitý přístav již zcela ztratil význam.

 

Významné kulturní a hospodářské centrum USA. Ve městě je 50 univerzit, řada divadel, většina amerických nakladatelství a redakce prakticky všech amerických časopisů. Neotřesitelné postavení New Yorku jako centra světového obchodu (Newyorská peněžní burza, sídlo největších podniků a bank).

Starosta:                      Office of the Mayor
Městská rada:              New York City Council / Consejo de la Ciudad de Nueva York
Statistika:                     General Statistical Sources: New York City and State
Všeobecné informace:  official New York City Web site
Atlas                            Digital atlas of New York City

Zajímavosti:

Vnitřní členění

Obvody sice mají v čele volené prezidenty, jejich pravomoci jsou ale mizivé a městská správa je silně centralizovaná.

Městská správa

– ačkoliv město podléhá ústředním orgánům Státu New York, má poměrně značnou exekutivní i legislativní autonomii. V čele městské správy stojí starosta (Mayor) volený přímo obyvateli města na 4 roky, který řídí městskou vládu a několik nezávislých městských úřadů. Vedle toho existuje legislativní orgán – Městská rada (City Council), jejích 51 poslanců je voleno na 4 roky, používá se většinový volební systém.  

·

         Borough of Manhattan / New York County

·

         Borough of Brooklyn / Kings County

·

         Borough of Queens / Queens County

·

         Borough of the Bronx / Bronx County

·

         Borough of Staten Island / Richmond County

Manhattan je obchodním centrem města. Má nejhustější síť zástavby a je i nejprestižnějším obvodem města. Jeho název plně vystihuje polohu čtvrti - irokézské slovo mannhattanink se překládá jako “ostrov”. Rozkládá se mezi řekami East river a Hudson river. S pevninou je spojen několika mosty. Charakteristický je široký mřížový rastr ulic, které tvoří třídy (avenues) táhnoucí se od severu k jihu a číslované ulice (streets) od východu k západu. Z pravidelné sítě vybočuje jediná “uhlopříčná” ulice – Broadway .

Pro Manhattan je charakteristická velká koncentrace vysokých staveb – mrakodrapů – v architektonickém stylu art deco. První z nich (Flatiron, “Žehlička”) byl postaven v r. 1902. Další známé mrakodrapy jsou např.: Empire State Building (Empire State je přezdívka Státu New York), Chrysler Building. K dalším význačným stavbám města patří sportovní hala Madison Square Garden, Macy’s (největší obchodní dům na světě na náměstí Herald Square) a tisíce dalších. Kontrast těchto moderních budov tvoří nízká cihlová zástavba v Greenwich Village. Čtvrti SoHo a TriBeCa s přebudovanými výrobními halami připomínají průmyslovou minulost ostrova. V množství budov a neutichajícího provozu se vyjímá Central Park - travnatá, částečně zalesněná plocha o rozloze 3,4 km2, kam chodí Newyorčané  relaxovat.

Staten Island

Pro Brooklyn je charakteristická nízká zástavba. V obyvatelstvo tvoří převážně přistěhovalci z Asie a Latinské Ameriky. Některé části jsou považovány za velmi nebezpečné.

Obvod Queens je charakteristický pestrým zastoupením etnických menšin. K nejpočetnějším patří řecká, arabská, indická, irská, ruská, latinskoamerická a italská. Podle kulturních rozdílů obyvatel se mění i charakter zástavby.

Bronx

(zpracovala Jana Marcaníková, 2004, doplněno)

 

Socha Svobody Statue of Liberty), jeden ze symbolů USA, stojí na ostrově Svobody (Liberty Island), v zálivu při ústí řeky Hudson do Atlantského oceánu. Socha byla vytvořena ve Francii jako pomník k uctění zrodu USA a jeho přátelství  k Francií. Autorem je alsaský sochař Frédéric Auguste Bartholdi. Práce na modelech a samotné soše mu zabraly 10 let (1875–1884). V roce 1885 byla socha rozebrána na 350 jednotlivých kusů a přepravena do New Yorku. Vztyčena byla na základech bývalé pevnosti Fort Wood. Socha znázorňuje ženu v říze splývající k patám, u nohou ji leží zpřetrhané okovy (znázorňují svobodu, socha je zbavená otroctví, okovy mají přímé spojení se koncem americké občanské války). Socha má pozdviženou pravici třímající pochodeň (světlo nebo osvícení je klíč k dosažení svobody). V levici socha drží desku s datem vyhlášení americké nezávislosti (4. července 1776). Na hlavě má čelenku se 7 paprsky, které reprezentují 7 moří (Arktické, Antarktické, Severní a Jižní Atlantik, Severní a Jižní Pacifik a Indické), nebo 7 světadílů (Severní a Jižní Amerika, Asie, Evropa, Afrika, Austrálie a Antarktida). Skelet sochy vyprojektoval a realizoval francouzský inženýr Alexandre Gustave Eiffel. Na kostru bylo upevněno v oddělených sekcích přes 300 kusů vytvarovaných měděných plátů silných 8,43 cm. Socha Svobody byla slavnostně předána americkému lidu 28. října 1886 za přítomnosti francouzských hostů a prezidenta USA Grovera Clevelenda. V roce 1924 byla prohlášena národním památníkem Spojených států.(

 

(zpracovala Lenka Svobodová, 2004)

 

Ellis IslandEllis Island Immigration Museum), které bylo slavnostně otevřeno 10. září 1990. V dubnu roku 2001 byla na Internetu zdarma zpřístupněna databáze, která obsahuje údaje o více než 22,5 milionů lidí, kteří od roku 1892 prošli imigračním střediskem na ostrově Ellis Island. Databáze je umístěna na webu správce tohoto systému, což je nadace “Statue of Liberty-Ellis Island Foundation”. Mezi nejznámější osoby, o kterých je záznam v této databázi, patří například český hudební skladatel A. Dvořák, spisovatel R. Kipling, operní zpěvák E. Caruso, doktor S. Freud, herec Ch. Chaplin, americký prezident W. Wilson, podnikatel W. Disney, fyzik A. Einstein a mnoho dalších., nazývaný též “Vstupní brána do USA” nebo “Vstupní brána ke svobodě” leží na hranici států New York a New Jersey v zálivu při ústí řeky Hudson do Atlantského oceánu. Tento ostrov je v těsné blízkosti ostrova Liberty Island, na kterém stojí známá Socha Svobody. Ellis Island se proslavil tím, že na něm stálo imigrační středisko pro přístav New York, které fungovalo od roku 1892 do roku 1954. Toto středisko bylo vybudováno na základech pevnosti Fort Gibson a stalo se symbolem přistěhovalců do USA, protože jím prošel prakticky každý druhý Američan – imigrant. Právě díky svému historickému významu se v roce 1965 Ellis Island stal součástí národního památníku “Statue of Liberty National Monument”. Dnes budovy bývalého imigračního úřadu slouží jako muzeum přistěhovalectví (

 

 

 

Základní popis USA

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ zabírají takřka 40% plochy Severní Ameriky. Hraničí s Kanadou na severu a Mexikem na jihu. Jsou omývány Atlantským oceánem na východě, Mexickým zálivem na jihu a Tichým oceánem na západě. V hlavní části se nachází 48 z celkového počtu 50 států USA. Dalšími dvěma státy jsou Aljaška tvořící severozápadní výběžek Severní Ameriky a skupina …
( REDAKCE, 2.květen 2005)

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ zabírají takřka 40% plochy Severní Ameriky. Hraničí s Kanadou na severu a Mexikem na jihu. Jsou omývány Atlantským oceánem na východě, Mexickým zálivem na jihu a Tichým oceánem na západě. V hlavní části se nachází 48 z celkového počtu 50 států USA. Dalšími dvěma státy jsou Aljaška tvořící severozápadní výběžek Severní Ameriky a skupina Havajských ostrovů ve střední části Tichého oceánu. Zámořská teritoria zahrnují Portoriko a Panenské ostrovy v Karibském moři, Guam, Americkou Samou, Midwajské ostrovy a ostrov Wake v Pacifiku.    Spojené státy jsou třetí největší zemí stvěta. Rozlohou je větší pouze Rusko a Kanada, počtem obyvatel Čína a Indie. Hospodářsky a co se týče politického a kulturního vlivu jsou Spojené státy prvním státem světa. Za svoje postavení vděčí velkému přírodnímu bohatství, dlouhé tradici demokratické společnosti, pestrému národnostnímu složení a silné národní identitě.

Základní údaje:

Rozloha

Základní informace o státech Unie:


Název státu


Přezdívka státu


Hlavní město


Počet obyvatel státu

Aljaška

The Last Frontier

Juneau

615 000

Washington

Evergreen State

Olympia

5 375 000

Oregon

Sunset State

Salem

3 085 000

Kalifornie

Golden State

Sacramento

31 570 000

Havajské ostrovy

Aloha State

Honolulu

1 185 000

Idaho

Gem State

Boise

1 130 000

Nevada

Silver State

Carson City

1 455 000

Montana

Treasure State

Helena

855 000

Wyoming

Equality State

Cheyenne

475 000

Utah

Beehive State

Salt Lake City

1 905 000

Colorado

Centennial State

Denver

3 665 000

Arizona

Grand Canyon State

Phoenix

4 040 000

Nové Mexiko

Land of Enchantment

Santa Fe

1 650 000

Oklahoma

Sooner State

Oklahoma City

3 250 000

Texas

Lone Star STate

Austin

18 405 000

Severní Dakota

Flickertail State

Bismarck

635 000

Jižní Dakota

Coyote State

Pierre

720 000

Kansas

Sunflower State

Topeka

2 540 000

Minnesota

Gopher State

Saint Paul

4 555 000

Iowa

Hawkeye State

Des Moines

2 817 000

Nebraska

Cornhusker State

Lincoln

1 609 000

Missouri

Show Me State

Jefferson City

5 275 000

Wisconsin

Badger State

Madison

5 070 000

Illinois

Prairie State

Springfield

11 765 000

Michigan

Wolverine State

Lansing

9 515 000

Indiana

Hoosier State

Indianapolis

5 765 000

Ohio

Buckeye State

Columbus

11 165 000

Maine

Pine Tree State

Augusta

1 245 000

New Hampshire

Granite State

Concord

1 140 000

Vermont

Green Mountain State

Montpelier

582 000

Massachusetts

Bay State

Boston

6 025 000

Connecticut

Constitution State

Hartford

3 275 000

Rhode Island

Little Rhody

Providence

996 000

New York

Empire State

Albany

18 275 000

Pensylvánie

Keystone State

Harrisburg

12 090 000

New Jersey

Garden State

Trenton

7 925 000

Delaware

First State

Dover

710 000

Maryland

Old Line State

Annapolis

5 015 000

District of Columbia

spojený s hlavním městem USA Washingtonem D.C.

575 000

Arkansas

Land of Opportuniny

Little Rock

2 440 000

Louisiana

Pelican State

Baton Rouge

4 305 000

Kentucky

Bluegrass State

Frankfort

3 820 000

Tennessee

Volunteer State

Nashville

5 175 000

Mississippi

Magnolia State

Jackson

2 680 000

Alabama

Cotton State

Montgomery

4 240 000

Západní Virgínie

Mountain State

Charleston

1 830 000

Virgínie

The Old Dominion

Richmond

6 605 000

Severní Karolína

Tar Hell State

Raleigh

6 602 000

Jižní Karolína

Palmetto State

Columbia

3 680 000

Georgia

Empire State of the South

Atlanta

7 100 000

Florida

Sunshine State

Tallahassee

13 890 000

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

New York City


(Petr Celý, 20.březen 2000)

 

Praví Newyorčané jsou přesvědčeni, že jejich město je středem světa. S oblibou přitom poukazují na světoznámé panoráma New Yorku s nebetyčnými mrakodrapy, centrum mezinárodního obchodního a finančního světa. Jsou hrdi na proslulou Broadway, která je pro mnohé z nich charakteristikou New Yorku; přitom je Broadway jen vrcholkem kulturní scény tohoto města, jemuž se říká BIG APPLE (Velké jablko) a které nabízí každému něco - od malé umělecké galerie a divadel Off-Off-Broadway až po špičkovou Metropolitní operu.

New York je opravdu kosmopolitní město - jeho obyvatelé pocházejí ze všech zemí světa. Je přirozené, že i v New Yorku najdeme mnoho chudoby, že zde panuje vysoká kriminalita a sociální nespravedlnost. To všechno se však navzájem mísí a vytváří zvláštní energii, která pulzuje ve dne v noci ve špinavých, chaotických ulicích města, fascinující síla, na kterou žádný návštěvník nikdy nezapomene. New York City se podobá mozaice: I kdybychom objevili sebevíc jejích částeček, je vyloučené, abychom je přehlédli všechny - a přesto je každá částečka dílem města a jeho rozmanitosti. New York je rozdělen do pěti čtvrtí: Manhattan, Brooklyn, Queens, Bronx a Staten Island.

Dějiny města

Název Manhattan je odvozen od slova mannhattanink z jazyka indiánského kmene Irokézů a znamená "ostrov". Peter Minuit, obchodní představitel nizozemské Východoindické společnosti a guvernér nově založené kolonie, roku 1626 ostrov "koupil" od Indiánů, kteří tudy náhodně procházeli, za směšných 60 guldenů. Nizozemci zde pak založili pevnost Nieuw Amsterdam, o kterou je v17. století připravili Britové. Ti nazvali tyto končiny roku 1674 podle vévody z Yorku, v jehož jménu zde bojovali za dobytí tohoto území. Po vyhlášení americké nezávislosti roku 1776 byl New York po krátkou dobu hlavním městem mladého státu. Později převzal tuto funkci nový Washington, D.C.

Přesto se New York neobyčejně rychle rozvíjel a stal se zanedlouho nejdůležitější průmyslovou metropolí, jejíž průkopnické stavby - jako třeba první visutý most (Brooklyn Bridge z roku 1883) nebo první mrakodrap (Flatiron z roku 1902) - dodnes patří k nejpozoruhodnějším stavbám ve světě.

Rubem technického pokroku se však staly zanedbané, zchátralé čtvrti, tzv. slums , kde stály staré činžovní domy přeplněné přistěhovalci z Evropy. Tito lidé opustili Evropu a přišli do "země neomezených možností" hledat lepší život: Irové a Italové, Poláci a Řekové připluli do Ameriky na plachetnicích kolem sochy Svobody, příslibu štěstí. Brzy však poznali, že skutečný život v New Yorku ani trochu neodpovídá jejich snům.

Po přelomu století byli bohatší Američané ještě bohatší, chudí ještě chudší, budovy stále vyšší a ulice stále špinavější. Tam, kde bydleli v 19. století Vanderbiltové, Astorové a Morganové, v panských sídlech na Páté Avenue, sídlí dnes obchody. Bohatí obyvatelé New Yorku v poslední době odcházejí i z tak monumentálních staveb, jako je luxusní nákupní věž Trump Tower. Chudoba se v New Yorku už dávno neomezuje jen na končiny v Lower East Side; dnes ji najdeme skoro ve všech ulicích, kde bezdomovci spí v domovních vchodech nebo žadoní o pár centů před nákupními středisky.

 

 

 

Americká revoluce - válka za nezávislost

Základnou pro Americkou revoluci bylo třináct anglických kolonií v Americe. Tyto kolonie však mezi sebou lišily (jak hospodářsky, tak národnostně). V severních osadách se rozvíjelo farmářství, těžba dřeva, rybolov, obchod; v jižní oblasti plantážnictví (obchodovali přímo s Anglií), pracovali tam otroci. Zvláštní skupinou obyvatelstva byli hraničáři, pionýři (spojeno s bojem s indiány).

Kolonie patřily anglickému králi, rozhoduje o nich anglický parlament a obyvatelé jsou poddaní anglického krále. Zástupcem krále v kolonii byl guvernér. Osm ze třinácti guvernérů bylo jmenováno králem. Další správní jednotkou bylo shromáždění volené lidem.

Vztahy mezi Anglií a osadami jsou zpočátku dobré. Až v 18. století nastala změna. Anglie se začíná k osadám chovat podle základu merkantilismu, začíná se k nim chovat jako ke koloniím a snaží se vyvážet suroviny. Anglická vláda dokonce zakazovala podnikání. V šedesátých letech 18. století spory mezi Anglií a osadami vrcholí.

  1. spory o půdu
    - byly zdaněny veškeré tiskoviny a právní listiny (i noviny)
    = způsob, jak získat peníze do státních příjmů (peníze určeny na anglické úředníky v Americe a na vydržování anglické armády v Americe)
    - to samozřejmě vyvolávalo odpor, byly porušovány zákony a projevovala se agrese vůči anglickým úředníkům
    - to vedlo ke zrušení tohoto zákona
  2. vydání zákona o kolkovném, ve kterém osady nemají své zástupce
    - osadníci se odvolávají na anglické historické právo (nelze zdanit svobodného občana sněmem, ve kterém nemá zastoupení)
    - vliv osvícenství (zdůraznění lidských práv)
    - v osadách vznikají organizace “synové svobody” a “dcery svobody” snažící se sjednotit lid a bránit svoje práva
  3. vzniká odpor proti tomu, že o osadách rozhoduje anglický parlament

  4. - o území za pohořím Alleghary - na řece Mississippi (zisk ze sedmileté války)
    - prohlášeno za území anglického krále a vydán zákaz jejího osidlování (snaha zabránit konfliktu s Indiány; Anglie chtěla mít toto území pod kontrolou)

Význam Americké války za nezávislost

vznik nového státu a nového národa

určitý typ buržoazní národně osvobozenecké revoluce důležité pro vývoj kapitalismu (odstraněny zbytky feudálních výsad šlechty; konfiskace majetku krále a býv. vlastníků kolonií)

vytvořen jednotný trh, vznikly zde velké možnosti odbytu

na severu

bylo zrušeno otroctví (1787)

zaručeny náboženské svobody

rozšířeno volební právo (muži, majetkový cenzus)

začátek vývoje demokracie, republika

články konfederace však nevyhovovaly, byla zde snaha vytvořit pevnější a silnější ústřední vládu

roku 1787 byla přijata nová ústava (slavnostně vyhlášena roku 1789), která posilovala stát (platí dodnes)

prezident má pravomoci jako u nás prezident a premiér

roku 1791 bylo přijato deset doplňujících článků ústavy (pro zajištění demokratické svobody)

 

Americká občanská válka (sever proti jihu)

V “Novém světě” dochází ke vzniku nové velmoci. V roce 1783 uzavřely Spojené státy Americké mír s Anglií a skončily tím válku za nezávislost. Západní hranicí tehdejšího státu byla řeka Mississippi. Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (mnohem větší než dnešní stejnojmenný spolkový stát USA), roku 1819 od Španělska Florida. V polovině 19. století byly připojeny smlouvou s Anglií severozápadní oblasti u Pacifiku. Úspěšnou válkou s Mexikem získaly Spojené státy Americké Texas a Kalifornii (zde proběhla v roce 1848 zlatá horečka). Roku 1867 USA odkoupily od Ruska za sedm milionů dolarů Aljašku. Tím byl prozatímní územní rozmach USA ukončen.

Pionýři podnikali cesty na západ, kde se střetávali s Indiány. Roku 1871 kongres USA přestal považovat Indiány za národ (občanská práva znovu dostali až roku 1924). Tím začala genocida (vyvražďování) Indiánů a zahánění do rezervací. V druhé polovině 19. století prožívaly USA hospodářský rozmach (SV Atlantické pobřeží - průmysl). Na západě vzkvétalo zemědělství (ranče, farmy). Na jihu bylo zemědělství však založeno na otrocké práci (plantáže).

Rozpory

1) sever chce cla s Velkou Británií, jih ne
2) území nově připojené k USA: Jak tuto půdu využít?

jih: plantáže, otroctví
sever: kapitalistické podnikání

V pozadí je mocenský boj severu a jihu o převahu v unii. Ekonomické i politické rozpory zobrazeny v otázce o otrokářství. (Sever to považuje za zaostalé). Na dvou stranách proti sobě stáli republikáni (sever, průmyslová buržoazie) a demokraté (jih, plantážníci). Také abolicionisté se snažili odstranit otroctví, pomáhali otrokům v útěku na sever - organizovali tzv. “dráhy na svobodu”. Exemplárně popraven byl např. John Brown, který připravoval povstání ve Virginii.

Roku 1860 se konaly prezidentské volby, v nichž zvítězil republikán Abraham Lincoln. Na jihu propukla vlna nevole. Nejprve Jižní Karolína, později postupně dalších deset států (celkem tedy jedenáct) se odtrhlo od unie a založilo tzv. “Konfederované státy americké" (4. února 1861).

Takto tedy vypukla občanská válka v USA mezi severem a jihem. Válku jako takovou zahájili jižané útokem na Fort Suonter (generál Lee) - ze Severu se tudy pašovaly zbraně. Sever si dal za cíl obnovení unie. Měl v mnohém převahu - podařilo se mu získat podporu lidu, lidé do armády vstupovali pro “dobrý” úmysl (farmáři, zemědělci).

Roku 1863 Lincoln ruší otroctví (na severu: obrovská síla černých vojáků - asi 500 000). Lincoln vydává zákon o přídělu půdy na západě. Ze severských generálů jmenujme alespoň generála Granta a generála Shermana.

V roce 1865 padlo hlavní město Konfederace, Richmond. Lincoln byl zastřelen ve Ford Theathre ve Washingtonu. (5 dní po vítězství)

Charakter a výsledek války

- buržoazně - demokratická revoluce
- nevyřešena rasová segregace, ta trvala až do 60. let 20. století
- vzniká velká početná vrstva farmářů
- obnovena jednota země

Léta 1865 - 1877 byla obdobím rekonstrukce (vyrovnávají se rozdíly mezi severem a jihem), vítězové okupovali jih. Po roce 1877 dochází k rychlému rozvoji USA, do konce století se z ní stává nejprůmyslovější země (velmoc) na světě. V 70. letech 19. století v Tennesee vzniká Ku Klux Klan (tajný teroristický spolek proti černochům).

 

Generál George Washington - první americký prezident



(1732-1797)


George Washington se narodil 22. února 1732 na rodinném venkovském sídle anglických přistěhovalců ve Virginii. Jeho otec, zámožný plantážník, zemřel, když mu bylo 11 let. Ujal se ho nevlastní bratr a poskytl mu základní vzdělání. George měl nadání pro matematiku a od svých sedmnácti let pracoval jako zeměměřič v divočině západní Virginie. Roku 1752 se ujal dědictví po náhle zesnulém bratrovi v Mount Vernonu na Potomacu a plantážnictví se pak věnoval celý život. Kromě toho se stal majorem virginské milice a organizoval její výcvik. Ve francouzsko-indiánské válce v letech 1754-63 (válka sedmiletá v Sev. Americe) bojoval v hodnosti nadporučíka a od roku 1755 plukovníka milice. V bojích s Francouzi se vyznamenal, když nad nimi v květnu 1754 zvítězil v bitvě u Great Meadows.

V roce 1759 se oženil s Marthou Custisovou a vyženil s ní i její dvě děti. Vlastní děti nikdy neměli. To již rok byl členem virginského koloniálního parlamentu, kde se stal vůdcem opozice proti britské koloniální politice. Jako virginský delegát se zúčastnil Prvního kontinentálního kongresu roku 1774 a na Druhém kontinentálním kongresu v červnu 1775 byl zvolen pro své vojenské schopnosti vrchním velitelem tzv. Kontinentální armády v hodnosti generála. Jednotky, jímž měl velet však byly nezkušené, nevycvičené a hlavně neukázněné. Proti nim stála dobře vyzbrojená britská armáda, tehdy jedna z nejlepších armád světa!
Právě Washington stmelil tuto neuspořádanou, leč odhodlanou povstaleckou armádu ve vítězné vojsko a prosadil v Kongresu zvýšení rozpočtu pro armádu na výzbroj, munici, ošacení a proviant.

V dubnu 1775, poté co začala válka za nezávislost, obsadil Boston a v New Yorku si zřídil hlavní velitelský štáb. V září byl odtud sice Brity vytlačen, ale udržel si pozice na svazích Harlemu. Po listopadové ofenzívě Britů ustoupil 7. prosince za řeku Delaware do Pensylvánie. Vojsko krále Jiřího III. se považovalo za vítěze, ale Washiington provedl geniální plán - o Vánocích nečekaně překročil řeku Delaware a zmocnil se Trentonu, kde zajal hessenskou posádku a zmocnil se jejího dělostřelectva. Po celý následující rok řešil problém s náborem nových vojáků pro Kontinentální armádu, který vyřešil tím, že vojákům, kterým končil úvazek nabídl mimořádnou odměnu 10 dolarů za šest týdnů služby. 1. ledna 1777 měl přesto pouhých 1600 vojáků. Navzdory tomu uštědřil Britům 3. ledna u Princetonu další porážku. Své vítězné tažení pak završil na přelomu září a října v bitvě u Saratogy, západně od řeky Hudson, kde přinutil Brity se vzdát. Před samotnou bitvou byly vyhlídky Američanů na vítězství chatrné, ale pomoc Francouzů na moři jim zajistila vítězství v této bitvě a tím rozhodla i celou válku.

Po válce odešel Washington z armády a 23. prosince 1783 se vzdal všech svých funkcí, věnoval se rodinné plantáži a své ženě. Brzy však byl znovu vtažen do veřejného života. Jako nejuznávanější muž nové republiky a předseda Ústavního konventu ve Filadelfii se roku 1787 zúčastnil projednání a přijetí Ústavy Spojených států amerických.

30. dubna 1789 ho pak Senát jednomyslně zvolil prvním americkým prezidentem, kterým byl dvě čtyřletá funkční období po sobě. Na počátku svého prezidentství se snažil o nadstranickost, nakonec se ale přidal k tzv. federalistům, kteří prosazovali centralizaci a neutralitu v zahraničních záležitostech. Stal se tak zakladatelem tradičního amerického izolacionismu, který přetrval až do poloviny 20. století.
Po skončení druhého funkčního období roku 1787 odešel do ústraní a o dva roky později, 14. prosince 1799 na svém sídle v Mount Vernonu zemřel. Bylo mu 67 let.
- 9 529 063 km čtverečních (bez velkých jezer 9 372 571 km čtverečních).
Nejvyšší hory - McKinley 6194 m, Whitney 4418 m
Nejdelší řeka - Mississippi - Missouri 6020 km
Největší jezero - Lake Superior (část) 83 270 km čtverečních
Počet obyvatel (1994) - 261 550 000
Státní zřízení - pluralitní federativní prezidentská republika s dvoukomorovým parlamentem - Kongresem
Ozbrojené síly - celkem 1 729 700, pozemní vojsko 586 200, námořnictvo 510 000, námořní pěchota 183 300, letectvo 449 700
Největší města (aglomerace, tis.) - New York 18 150, Los Angeles 14 650, Chicago 8240, San Francisco 6325, Philadelphia 5975, Detroit 4690, Dallas 3950, Boston 4180, Washington (hl. město) 3975, Houston 3775, Miami 3275, Atlanta 2925
Úřední jazyk - angličtina
Národnostní složení - Evropané 75,2 %, Afričané 12,1 %, Hispánci 9 %, Asiaté a obyvatelé z Tichomoří 2,9 %, Indiáni a Eskymáci 0,8 %
Náboženská příslušnost - protestanté 55 %, římští katolíci 29 %, židé 3,2 %, pravoslavní 2,3 %, muslimové 1,9 %, hinduisté 0,2 %, bez vyznání 6,8 %, ostatní 1,6 %
Měna - 1 americký dola (US$) = 100 centů
Hrubý domácí produkt (HDP, 1993) - 6 710 mld. dolarů
Hrubý domácí produkt na osobu (1993) - 25 690 dolarů
Naděje dožití při narození - muži (běloši) 73,0 let, černoši a ostatní 68,1 roku, ženy (bělošky) 79,8 roku, černošské ženy a ostatní 76,2 roku
Struktura HDP - zemědělství a rybolov 2,1 %, těžba 1,7 %, pr.mysl 21,6 %, stavebnictví 4,8 %, služby 69,8 % (obchod 16,5 %, finančnictví 17,5 %, veřejná správa a obrana 12 %)
Názvy států Unie:
Pacifické pobřeží - Aljaška, Washington, Oregon, Kalifornie, Havajské ostrovy
Horská oblast - Idaho, Nevada, Montana, Wyoming, Utah, Colorado
Jihozápad - Arizona, Nové Mexiko, Oklahoma, Texas
Středozápad - Severní Dakota, Jižní Dakota, Kansas, Minnesota, Iowa, Nebraska, Missouri, Wisconsin, Illinois, Michigan, Indiana, Ohio
Nová Anglie - Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Connecticut, Rhode Island
Středoatlantická oblast - New York, Pensylvánie, New Jersey, Delaware, Maryland, District of Columbia
Jih - Arkansas, Louisiana, Kentucky, Tennessee, Mississippi, Alabama, Západní Vigínie, Virgínie, Severní Karolína, Jižní Karolína, Georgia, Florida
je obýván převážně Afroameričany. Vedle velmi zanedbané zástavby tvořené převážně neomítnutými cihlovými domy poznamenanými časem se zde nachází i luxusní vilové čtvrti.
je bohatá čtvrť tvořená převážně nízkou zástavbou s rozsáhlými zelenými plochami. Příměstský charakter čtvrti se postupně stírá, což nelibě nesou starousedlíci a v poslední době se dokonce zesílily snahy o oddělení Staten Island od města. 
– New York se člení na 5 městských obvodů (borough) které jsou územně totožné s 5 hrabstvími (county) státu New York. Názvy hrabství a příslušných městských obvodů se ale v některých případech neshodují:

Důležité odkazy: