USS Hornet (CV-8)
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | letadlová loď |
| Třída | modifikovaný Yorktown |
| Číslo trupu: | CV-8 |
| Objednána: | 30. března 1939 v loděnicích Newport News Shipbuilding, Virginie |
| Zahájení stavby: | 25. září 1939 |
| Spuštěna na vodu: | 14. prosince 1940 |
| Uvedena do služby: | 20. října 1941 |
| Osud: | 27. října 1942 potopena v bitvě u Santa Cruz po předchozích úderech japonského letectva. Doražena japonskými torpédoborci. |
| Technicko-taktická data | |
| Výtlak: | 19 900 t (standardní) 25 600 t (plný) |
| Délka: | 231,95 m (na úrovni hladiny) 251.38 m (celkem) |
| Šířka: | 25,37 m (na úrovni hladiny) 34,74 m (celkem) |
| Ponor: | 8,5 m |
| Pohon: | 9 kotlů Babcock & Wilcox Express 4 turbíny Curtis - Parsons 4 třílisté lodní šrouby o průměru 4 m Jedno kormidlo 120 000 shp (89,5 MW) (projektovaný) 122 178 shp (91,1 MW) (skutečný) |
| Palivo | 2682,5 t mazutu 71,5 t nafty pro záložní dieselgenerátory 544,2 t leteckého benzínu |
| Rychlost: | 32,5 uzlů (60,2 km/h) |
| Dosah: | 12 500 nm (23 200 km) při rychlosti 15 uzlů (28 km/h) |
| Posádka: | Předpokládaný stav po dokončení: 86 důstojníků a 1 280 mužů posádky 141 důstojníků a 710 mužů létajícího a pozemního personálu válečný stav: 2 919 |
| Pancíř | 19-102 mm boky 38 mm 4. paluba nad strojovnami a kotelnami 51-102 mm velitelská věž |
| Výzbroj: | Po dokončení: 8 × 127 mm (5 palců)/38 cal Mk 12 (8xI)[1] 16 x 28 mm (1,1 palce)/75 cal Mk 1 (4xIV)[2] 24 × 12,7 mm kulometů M2 Browning Mk III Únor 1942: |
| Elektronika | 2x střelecké radiolokátory Mk 4 kombinované se zaměřovači Mk 33 1x radiomaják YE 1x přehledový radilokátor SC (v červnu 1942 nahrazen za XCAM) 1x rozlišovač vlastní-cizí (IFF) |
| Letadla | 90 letounů 3 výtahy o nosnosti 7 711 kg 2 katapulty H 2[5] |
Letadlová loď USS Hornet (CV-8) třídy Yorktown byla sedmou lodí toho jména ve službě US Navy. Sloužila na začátku II. světové války v Pacifiku. Zúčastnila se Doolittelova náletu na Japonsko, bitvy u Midway a operací u Šalamounových ostrovů, kde byla potopena v bitvě u Santa Cruz.
Služby
Spuštěna na vodu byla 14. prosince 1940 v Newport News ve Virginii a na Hornet jí pokřtila Annie Reid Knox — manželka sekretáře amerického námořnictva W. F. Knoxe. Přijata do služby byla 20. října 1941 v Norfolku a prvním kapitánem se stal Marc A. Mitscher a byl jím až do 30. června 1942, kdy ho v pozici kapitána vystřídal Charles P. Mason.
Před útokem na Pearl Harbor prodělával Hornet cvičné plavby u východního pobřeží USA a po vypuknutí války v Mexickém zálivu. Osmá letecká skupina operující z Hornetu v té době měla ve výzbroji stíhací F4F-3 Wildcat, střemhlavé bombardéry SBC-4 Helldiver a torpédonosné TBD-1 Devastator. V Norfolku byl Hornet opatřen kamufláží „Measure 12 (Modified)“ a 2. února 1942 vyplul z Norfolku se dvěma armádními středními bombardéry North American B-25 Mitchell na palubě. Na moři se ve 13:00 uskutečnil úspěšný start těchto — na palubě letadlové lodi neobvyklých — strojů, které posléze přistály na pevnině. Účel tohoto cvičení prozatím zůstal posádce utajen[7] a Hornet se vrátil do Norfolku, kde se připravoval na bojové nasazení. 4. března opustil Norfolk a přes Panamský průplav dorazil 20. března do San Francisca na západním pobřeží. Došlo k modernizaci leteckého parku: F4F-3 byl nahrazen novějším F4F-4[8] se silnější výzbrojí a sklápěcími křídly, což umožnilo uskladnit v hangáru více strojů a obstarožní SBC-4 nahradily SBD Dauntless. Také zde pokračoval výcvik leteckého a palubního personálu, při kterém byly 23. a 24. března během nehod při startu a přistání zničeny tři a poškozeny dva letouny. Posádky strojů se ale podařilo zachránit.[9].
Doolittlův nálet (duben 1942)
Hlavní článek: Doolittlův nálet
1. dubna byly na základně Alameda v Sanfranciské zátoce přesunuty palubní letouny do hangáru a na palubu bylo naloženo šestnáct bombardérů B-25B Mitchell pod velením plukovníka (Lt. Col.) Doolittla. Spolu s ním se nalodilo i 70 důstojníků a 64 poddůstojníků létajícího a pozemního personálu USAAF. 2. dubna Hornet vyplul s eskortou dvou křižníků a čtyř torpédoborců (tvořících dohromady Task Group 16.1) z Almedy a zamířil k setkání s Task Group 16.2 utvořenou kolem sesterské letadlové lodi USS Enterprise (CV-6). Teprve večer na moři informoval kapitán Marc A. Mitscher svoji posádku o cíli jejich cesty: letecký útok na Japonsko.
13. dubna ráno došlo ke spojení obou svazů u Midwaye a jako Task Force 16 zamířily lodě k Japonsku. Hornet byl zcela závislý na leteckém krytí z Enterprise, neboť jeho vlastní letadla nemohla operovat kvůli armádním bombardérům na palubě. Podle plánu měly být tyto vyslány k útoku ze vzdálenosti asi 640 km (400 mil) od japonských břehů, ale ráno 18. dubna byl svaz zpozorován japonským hlídkovým člunem No. 23 Nitto Maru. Jeho potopením byl pověřen lehký křižník USS Nashville (CL-43), ale hlídkový člun ještě stačil podat rádiem zprávu o kontaktu. Admirál Halsey na palubě Enterprise proto (po konzultaci s Doolittlem) vydal v 8:00 rozkaz k okamžitému vyslání bombardérů i za cenu toho, že svaz se nacházel skoro 1000 km (600 mil) od Japonska a bylo pravděpodobné, že bombardérům nebude stačit palivo na bezpečný dolet do Japonci neokupované části Číny.
Hornet se natočil proti větru, který vál rychlostí asi 70 km/h. Loď se zvedala a zase propadala na devítimetrových vlnách, paluba byla mokrá od vodní tříště a bombardéry měly — díky svému rozpětí — mezi koncem pravého křídla a lodním ostrovem jenom něco málo přes jeden metr volného místa (4 stopy). První stroj (#40-2344) pilotovaný Doolittlem měl k dispozici pouze 142,3 m vzletové paluby. Přesto všechny bombardéry úspěšně odstartovaly (první v 8:20 lodního času z pozice a poslední (#40-2268) v 9:19[10]), Hornet připravil ke startu své vlastní letouny a TF 16 otočila k návratu do Pearl Harboru. Do Pearl Harboru dorazil Hornet s Enterprise 25. dubna.
Že bombardéry vzlétly z USS Hornet bylo rok po uskutečnění náletu drženo v tajnosti. Když se novináři na konferenci ptali Roosevelta, odkud vzlétly ony bombardéry, dostalo se jim odpovědi, že ze „Šangri-La“. Na památku této události pak byla jedna z letadlových lodí třídy Essex pojmenována USS Shangri-La (CV-38).
30. dubna vyplula TF16 (Hornet a Enterprise) z Pearl Harboru, aby podpořil USS Yorktown (CV-5) a USS Lexington (CV-2) v bitvě v Korálovém moři, ale bitva skončila dříve, než dosáhl oblasti. Na Havaj se vrátila 26. května spolu s poškozeným Yorktownem, ale už o dva dny později vyplouvá, aby odrazila očekávaný japonský pokus o vylodění na Midway.
Bitva u Midway (červen 1942)
Hlavní článek: Bitva u Midway
Bitva u Midway byla jedinou bitvou, kde všechny tři letadlové lodě třídy Yorktown bojovaly společně: narychlo opravený Yorktown v rámci TF17 a Enterprise a Hornet jako TF16. Brzy ráno 4. června přišlo hlášení, že japonská ledadla se blíží k Midway. V 06:56 se Hornet a Enterprise natočily proti slabému jihovýchodnímu větru, aby umožnily start svým letounům. 35 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless[11] z VB-8[12] a VS-8[12] nepřítele nenašlo, ale větší „štěstí“ mělo 15 pomalých torpédových bombardérů TBD-1 Devastator z VT-8[12] — podařilo se jim v 9:20 najít nepřítele, ale byly všechny sestřeleny, aniž by dosáhly jediného zásahu. Masakr VT-8 přežil jako jediný podporučík (Ensign) George H. Gay[13]. Těžké ztráty měla i na Midway detašovaná jednotka VT-8 vyzbrojená — jako jedna z prvních — moderními TBF-1 Avengery: ze šesti nasazených Avengerů bylo ten den ztraceno pět[14] i s posádkami a šestý (8-T-1, #00380) poškozen. Na Midway také přistálo pro nedostatek paliva 13 SBD Dauntless (2 z nich na hladině laguny a zbývajících 11 po dotankování odstartovalo k novému pátrání, které opět skončilo neúspěšně a tak v 15:27 přistály na Hornetu). Z 10 doprovodných F4F-4 Wildcat z VF-8[12] se na Hornet nevrátil ani jeden. Všechny buďto přistály pro nedostatek paliva na Midway a nebo z téhož důvodů nouzově na hladině. Pět pilotů se podařilo zachránit.
Sebeobětování posádek torpédových bombardérů ale odlákalo stíhačky A6M2 Zero z letecké ochrany japonského svazu do nižších letových hladin. Ty navíc teď měly nedostatek munice a začalo jim docházet palivo. V tomto okamžiku dorazily na scénu střemhlavé bombardéry z Yorktown a Enterprise a těžce poškodily tři ze čtyř japonských letadlových lodí.
Během návratů z ranní akce došlo na palubě Hornetu k nehodě, když se zraněný podporučík (Ensign) Sheedy z VF-3[12] rozhodl se svým poškozeným F4F-4 Wildcatem (F-24, #5239)[15] přistát na Hornetu. Při prudkém přistání došlo k výstřelu asi dvouvteřinové dávky ze všech šesti 12,7 mm kulometů, která zasáhla lodní ostrov, kde zabila 5 a zranila dalších 20 mužů posádky.[16]
V 16:03 vyslal Hornet druhou vlnu 16 střemhlavých bombardérů, aby napadly poslední zbývající japonskou letadlovou loď Hirjú. Tu už ale piloti z Hornetu našli v plamenech, protože je předešli o něco dříve startující střemhlavé bombardéry z Enterprise a Yorktown[17] a tak napadli bitevní loď Haruna a těžký křižník Čikuma, ale na rozdíl od tvrzení v oficiálním hlášení se jim nepodařil ani jeden zásah.
Po osmé hodině ráno následujícího dne zamířila TF16 na severozápad vstříc poškozené Hirjú, která se ale potopila hodinu poté, co jí zpozorovala průzkumná Catalina. To ale Američané nevěděli a tak v 15:00 startuje 32 SBD Dauntless z Enterprise a dalších 25 z Hornetu. Nalezly až ale pouze osamocený torpédoborec Tanikaze, který byl vyslán, aby potopil Hirjú v případě, že by se stále ještě držela na hladině. Na torpédoborec zaútočily všechny bombardéry z obou letadlových lodí, ale bez úspěchu. Na mateřské lodě se ale bombardéry vracely již za tmy a s posledními kapkami paliva v nádržích. Obě letadlové lodě — navzdory nebezpečí útoku ponorek — rozsvítily palubní světla, a když se k Hornetu blížil se svým Dauntlessem velitel VB-8 poručík Ruff Johnsonn, byly dokonce rozsvíceny dva světlomety a namířeny k obloze.[18] Na Hornetu přistál i jeden SBD 6-S-1 z Enterprise, zatímco pět SBD z Hornetu zase přistálo na Enterprise[19]. Byl mezi nimi i SBD 8-B-2, který druhého dne ráno odstratoval z Enterprise na hlídku a v 6:45 hlásil kontakt s „jednou letadlovou lodí a pěti torpédoborci“. Po jeho přistání na Hornetu se ukázalo, že hlášený kontakt měla být bitevní a ne letadlová loď.[20]
Během noci z 5. na 6. června plul TF16 rychlostí 15 uzlů na západ. Ranní průzkum zahlédl dva Kuritovy poškozené těžké křižníky Mogami a Mikuma, které se předchozí noci srazily a teď zůstaly pozadu. Mogami měla zdemolovanou příď a Mikuma měla protrženou palivovou nádrž. Navíc na zadní dělovou věž Mikumy předchozího dne dopadl zasažený SB2U Vindicator[21]. V 8:00 6. června odstartovala z Hornetu prní útočná vlna 26 SBD Dauntless a 8 F4F-4 Wildcat, kterou v 10:45 následovala druhá z Enterprise. V 9:30 byly bombardéry z Hornetu nad cílem. Křižníky a dva doprovodné torpédoborce sice dokázaly sestřelit jeden útočící letou, ale samy utrpěly zásahy. Na Mogami pronikla jedna puma pancéřováním dělové věže a zabila celou její posádku. Další puma explodovala uprostřed Mogami a zničila torpédomety. Na Mikuma byl střepinou, jenž zasáhla můstek, těžce zraněn kapitán Sakijama. Letouny z Enterprise se zaměřily zejména na Mikuma a když ve 14:45 přiletěla nová vlna 24 Dauntlessů a 8 Wildcatů z Hornetu, byly již oba křižníky těžce poškozené. Jedna z bomb explodovala na zádi torpédoborce Arašio, kde způsobila masakr mezi trocečníky z Mikuma. Další puma zasáhla sklad torpéd na Mikuma, jehož exploze zkázu lodi dokonala. Asi hodinu a půl poté, co letouny z Hornetu odletěly, se křižník převrátil na levobok a potopil.
V 19:00 TF16 obrátila na východ a 13. června vplul Hornet a ostatní lodě TF16 do Pearl Harboru.
Kampaň u Šalamounových ostrovů (srpen–říjen 1942)
Po bitvě u Midway byl na Hornet nainstalován nový radar CXAM[22] a proběhlo několik cvičných plaveb v okolí Pear Harboru. Letecká skupina Hornetu byla reorganizována. Stíhací VF-8 nahradila VF-72 s 36 F4F-4 Wildcat, která předtím sloužila v Atlantiku na USS Wasp (CV-7) a zdevastovaná VT-8 byla nahrazena nově sestavenou VT-6 s Avengery. K plánované výměně 28mm čtyřčat za čtyřhlavňové Bofors 40 mm L/60 ale nedošlo, neboť do Pearl Harboru žádné nedorazily.[23]
17. srpna vyplouvá Hornet k Šalamounovým ostrovům, aby se zapojil do bojů o Guadalcanal. Do oblasti dorazil 17. srpna[24]. Již 6. září se ho pokusila torpédovat ponorka I-11, která pronikla clonou doprovodných plavidel. Vystřelená torpéda byla ale zpozorována hlídkujícím letounem, který na ně shodil své pumy a tím je odklonil z kolizního kurzu[24][25].
Po vyřazení letadlových lodí Enterprise (těžce poškozena 24. srpna v bitvě u východních Šalamounů), USS Saratoga (CV-3) (poškozena torpédem z I-26 31. srpna) a USS Wasp (CV-7) (torpédován a potopen 15. září ponorkou I-19) zůstal Hornet nejenom jedinou americkou letadlovou lodí u Šalamounových ostrovů, ale jedinou akceschopnou americkou letadlovou lodí v celém Pacifiku vůbec. Hornet a Wasp zrovna eskortovaly konvoj šesti transportních lodí, které přepravovaly z Espiritu Santo na Guadalcanal posily. Zatímco japonská ponorka I-19 si za svůj cíl vybrala Wasp, její sesterská ponorka I-15 zaútočila na Hornet plující ve zvdálenosti asi 8 mil (12,9 km) od Waspu. Torpéda určená pro Hornet ale svůj cíl minula a zasáhla doprovodná plavidla[26]. Hornet tak spolu s letouny z Hendersonova letiště na Guadalcanalu nesl hlavní tíhu leteckých bojů v oblasti.
26. září zakotvil Hornet u Nové Kaledonie, aby doplnil zásoby. 4. října napadli stíhači z VF-72 japonský konvoj s posilami pro Guadalcanal. Následujícího dne napadla letadla z Hornetu japonské cíle na Bougainville. 13. a 16. října byl Hornet dvakrát zpozorován japonským průzkumným letounem E13A1 Jake. 16. října také letouny z Hornetu napadly japonské pozice na Guadalcanalu a japonskou základnu hydroplánů v Rekata Bay na Santa Isabel.[24]
23. října (GMT+12) se východně od Espiritu Santo[27] k Hornetu (jakožto TF 17) opět připojila Enterprise (TF 16) a spolu s ní (jako TF 61) zamířil svaz na sever k ostrovům Santa Cruz, vstříc japonskému svazu viceadmirála Naguma…
Bitva u ostrovů Santa Cruz (26. října 1942)
K bitvě u Santa Cruz došlo 26. října 1942. Ráno onoho dne dva střemhlavé bombardéry SBD Dauntless z VS-6 (ozbrojený průzkum z Enterprise) napadly v 7:40 japonskou letadlovou loď Zuihó. Obě pumy zasáhly svůj cíl a vyřadily letovou palubu z provozu. Ta ale již byla prázdná — japonská útočná vlna již byla na cestě. Jako reakci na objevení japonského svazu vyslali Američané do útoku celkem tři vlny: v 7:30 odstartovalo 15 SBD Dauntless, 6 TBF Avenger a 8 F4F-4 Wildcat z Hornetu, v 8:00 vyslala Enterprise 3 SBD, 9 TBF a 8 F4F a v 8:15 odstartovalo dalších 9 SBD, 8 TBF a 7 F4F-4 z Hornetu. Cestou k cíli v 8:30 americké letouny spatřili japonské stroje, mířící opačným směrem.
Ráno a dopoledne 26. října: První útok
Americké lodě byly varovány a začaly se připravovat k boji. Letouny byly odstraněny z letové paluby, vodotěsné přepážky uzavřeny, rozvody leteckého paliva napuštěny nehořlavým CO2. V 8:40 zaznamenal radar na Enterprise první kontakt, ale až do 8:57 bylo těžké rozlišit vlastní odlétávající letouny od přilétávajících útočníků. V té chvíly byl nepřítel od letadlových lodí vzdálen něco přes 60 km[28]. TF 16 kolem Enterprise vplula do bouře, která ji uchránila před zraky japonských letců a tak se japonský útok soustředil na TF 17 a zejména na Hornet.
Japonské bombardéry pronikly přes nevhodně rozmístěnou stíhací ochranu[29] a v 9:09 zahájila protiletadlová děla Hornetu a doprovodných plavidel palbu na 20 japonských B5N2 Kate a 16 D3A1 Val[30]. Hornet nyní plul rychlostí 28 uzlů (52 km/h) obklopen kruhem doprovodných plavidel plujících ve vzdálenosti 2 000 yardů (cca 1 800 m) od svého svěřence. USS Pensacola (CA-24) a USS San Diego (CL-53) na levoboku, USS Northampton (CA-26) a USS Juneau (CL-52) na pravoboku a po třech torpédoborcích vpředu (USS Morris (DD-417), USS Mustin (DD-413) a USS Hughes (DD-410)) a vzadu (USS Barton (DD-599), USS Russel (DD-414) a USS Anderson (DD-411)).
Koordinovaný útok japonských střemhlavých a torpédových bombardérů přišel z různých směrů: střemhlavé Val útočily z levoboku, zatímco torpédonosné Kate z pravoboku. Jedna z prvních Val zasáhla svojí 250kg pumou zadní část letové paluby na pravoboku. Další dvě Val těsně minuly a jejich pumy skončily ve vodě na pravoboku vedle můstku. Krátce na to v 9:14[31] narazila do tělesa komínu Val, která byla poškozena protiletadlovou palbou. Její pilot Šigejuki Sató[32] do poslední chvíle střílel ze svých dvou 7,7mm kulometů a rozhodl se navést svůj poškozený letoun na cíl i s nákladem bomb. Palivo z jeho nádrží postříkalo signální můstek. Letoun se odrazil od komína a prorazil letovou palubu. Na letové palubě a v prostorách pod ní vypukl požár živený palivem z japonského letadla, který se podařilo uhasit až po dvou hodinách.[33]
V 9:15 byl Hornet zasažen dvěma torpédy typu 91 na pravoboku v prostoru strojoven[34]. Důsledkem toho došlo k výpadku energie a spojení. Hasící systémy se ocitly bez tlaku. Loď se naklonila o 10,5° na pravobok. Později byl ale náklon zredukován na 7-8°. Prakticky ve stejný okamžik zasáhly zadní polovinu lodi další dvě 250kg pumy. Jedna pronikla až na čtvrtou palubu, kde explodovala. V pořadí čtvrtá 250kg puma v zápětí zasáhla přední část lodi a explodovala u přední jídelny[35]. V závěru tohoto asi 10 minut trvajícího náletu navedl jeden japonský pilot svojí hořící torpédonosnou Kate (která ale již svoje torpédo odhodila) na přední protiletadlovou baterii 127mm děl[36].
Záchranné práce
Když tento první útok v 9:20 skončil, hořel Hornet po celé délce a plameny ho stravovaly od můsku až po čtvrtou palubu hluboko v nitru lodi. Loď byla nakloněná na pravobok a zpomalovala až do úplného zastavení. Záchrané čety se pustily do práce. Jelikož zásah torpédy způsobil pokles tlaku vody v hasících systémech, přirazily k boku poškozené letadlové lodi torpédoborce Morris (k pravoboku), Russell (k přídi na levoboku) a později i Mustin (k levoboku — poté, co se neúspěšně pokoušel přirazit k pravoboku) a přetáhly na palubu svoje požární hadice. S jejich pomnocí se podařilo plameny kolem 10:00 dostat pod kontrolu. Podle opravárenských čet by se tři kotle daly zprovoznit a převést páru do zadní strojovny, aby byl Hornet schopný pohybu vlastní silou, ale prozatím měl být vzat do vleku. Tímto úkolem byl v 10:05 pověřen křižník Northampton. V 10:09 se ale objevila nad svazem bez varování jedna osamělá Val, svrhla svoji pumu, a i když se na ní soustředila palba celého svazu, unikla. Její puma sice cíl minula a dopadla vedle pravoboku Morrise, ale Northampton kvůli tomu přerušil připevňování vlečných lan. Val patřila k druhé útočné vlně, která si ale vybrala za cíl 20 mil (32 km) vzdálenou Enterprise.
V 10:30 se Northampton opět pokusil vzít Hornet do vleku. V 11:23 bylo 4,5cm silné lano poprvé napnuto, ale již v 11:40 se přetrhlo. V 11:57 přesedl velitel TF 17 kontradmirál Murray a jeho štáb z Hornetu na Russell, který je dopravil na Pensacola. Z paluby Hornetu bylo také evakuováno na 500 mužů posádky, kteří nebyli potřeba pro záchranné práce, včetně zraněných. Evakuované přebíraly napřed torpédoborce Russell a Hughes.
Útok letecké skupiny Hornetu na japonská plavidla
Když japonská první vlna dokončila svoji „práci“ na Hornetu a zbývající útočníci[37] se obrátili zpět ke svým letadlovým lodím, dorazila první vlna z Hornetu k japonským letadlovým lodím. První vlna z Hornetu zasáhla v 9:27 letadlovou loď Šókaku nejméně třemi pumami. Druhá (z Enterprise) ani třetí (z Hornetu) americká vlna ale již Nagumovy letadlové lodě nenašly a napadly předsunutou skupinu bitevních lodí a křižníků kontradmirála Abea. Letouny z Hornetu zaútočily na těžký křižník Čikuma a zaznamenaly dva zásahy. První puma zasáhla velitelský můstek, kde zabila či zranila všechny přítomné, včetně kapitána Komury. Druhá zasáhla střed lodi. Letouny Hornetu také neúspěšně zaútočily na těžké křižníky Suzuja a Tone. Při návratu našly letouny svojí loď těžce poškozenou, a proto se jejich piloti rozhodli přistát na Enterprise, která ale byla rovněž poškozena, zatímco jiní pro nedostatek paliva přistáli na hladině.
Odpolední útoky
Ve 13:30 bylo mezi Hornetem a Northamptonem připraveno druhé — 5cm silné — lano. Ve 14:40 byla ukončena evakuace vážně zraněných a Hornet se dal do pohybu rychlostí 3 uzlů (5,5 km/h), vlečen těžkým křižníkem. Kolkem 15:00 ale radar zachytil další přibližující se letouny. TF 17 již neměla žádnou stíhací ochranu a tak se mohla bránit jenom děly na palubách napadených lodí. Počet děl TF 17 byl ale snížen odplutím protiletadlového křižníku Juneau, který díky nedorozumění v radiokomunikaci odplul k TF 16.
Northampton odpojil vlečné lano, aby mohl manévrovat a těsně poté v 15:20 zaútočilo 4-6 torpédonosných Kate (z Džunjó) z pravoboku. Dvě či tři z nich si za cíl vybraly nehybný Hornet a zbývající zaútočily na Northampton. Hornet byl zasažen jedním torpédem na pravoboku těsně za můstkem na úrovni 115. žebra[38]. Náklon se zvýšil na 14° a zadní strojovna byla zaplavena. Bylo nařízeno připravit se na opuštění lodi, ale v 15:40 se objevila další skupinka pěti Val. Ani jedna puma svůj cíl nezasáhla, ale ani američtí dělostřelci nedokázali žádného útočníka sestřelit. Náklon lodi se zvětšil na 20°. Po skončení náletu v 15:50 kapitán Mason opustil můstek a sešel na letovou palubu. V 15:55 se ale přiblížila poslední vlna šesti Kate ze Zuikaku, které byly tentokráte vyzbrojeny protipancéřovými pumami. Kate zahájily útok přibližně z výšky 3 000 metrů. Část pum dopadla vedle pravoboku protiletadlového křižníku San Diego, jedna dopadla přibližně 50 yardů (45 m) od pravoboku Hornetu, ale jedna letadlovolu loď zasáhla vzadu na pravoboku. Tři útočníci byli sestřeleni, ale po odletu zbývajících byl vydán rozkaz k opuštění lodi. Námořníci začali slézat po sítích na paluby torpédoborců a do člunů, sám kapitán sestoupil do člunu v 16:27 a přestoupil na Mustin. V 17:02 se ale Japonci objevili znovu — tentokrát naposledy. Čtyři Val z Džunjó eskortované šesti Zero tvořily poslední japonskopu vlnu vyslanou proti Američanům toho dne. Hornet byl zasažen jednou pumou, která explodovala v hangáru před můstkem a způsobila požár, který ale po asi 15 minutách sám uhasnul.
Potopení Hornetu
Po skončení posledního náletu se torpédoborce vrátily k přebírání posádky Hornetu. V 17:40 byly Mustin a Anderson pověřeny potopením Hornetu a v 18:00 zamířil zbytek TF 17 rychlostí 27 uzlů na východ za ustupující TF 16. Mustin vypustil v 18:03 na Hornet osm torpéd, ale pouze tři zasáhla. Druhý pokus uskutečnil v 18:40 torpédoborec Anderson s dalšími osmi torpédy. Zaznamenal šest zásahů, ale ani teď se Hornet nehodlal potopit[39]. Oba torpédoborce zahájily palbu ze svých 127mm děl do trupu opuštěné letadlové lodi. Přestože se ale hořící Hornet stále odmítal nechat potopit, přerušily oba torpédoborce palbu ve 20:40 a zamířily na jihovýchod, protože se blížila japonská předsunutá skupina kontradmirála Abea. Anderson stačil vystřelit 130 a Mustin dalších 300 granátů ráže 127 mm. Ve 21:20 dorazily Japonci k hořícímu vraku. Abe vyslal část torpédoborců pronásledovat Anderson a Mustin a se zbytkem sil zvažoval odtažení Hornetu na Truk, jak požadoval rozkaz admirála Jamamota. Poškození letadlové lodi již ale bylo příliš vážné: hořela po celé délce a do trupu proniklo již příliš mnoho vody. Abe proto nařídil torpédoborcům Makigumo a Akigumo americkou loď dorazit. Stalo se tak čtyřmi 609mm torpédy a Hornet zmizel pod hladinou v 01:35 27. října 1942 na pozici .
Evekuovaná posádka byla dopravena do Nouméy a později část odeslána do Států, část přidělena na jiné loďě a část na Guadalcanal a Tulagi[40]. Ze seznamu lodí US Navy byl ale Hornet vyškrtnut až 13. ledna 1943 a jeho jméno pak nesla čtvrtá jednotka třídy Essex.
Během služby byl Hornet vyznamenán čtyřmi BS a torpédová eskadra VT-8 byla vyznamenána prezidentskou citací „za mimořádnou statečnost a vynikající službu mimo rámec povinosti“ během bitvy u Midway.
.jpg)
