MP 40 DÉLKA ZBRANĚ -83cm VÁHAZBRANĚ - 3.9 kg DOSTŘEL ZBRANĚ 200m ROK UVEDENÍ DO VÝZBROJE - OD ROKU 1940 POČET NÁBOJÚ VE ZBRANI - 32 RYCHLOST STŘELI PŘIVÝSTŘELU -380 m/s RÁŽE ZBRANĚ - 9 mm Při výrobě samopalu MP 38 se uplatnily na svoji dobu produktivní metody. V případě MP 40 byl výrobní proces ještě více zracionalizován díky čemuž se těchto samopalů v období 2.světové války vyrobilo přes milion. U samopalu MP 40 se lisování součástí z plechu, bodové svařování a modulové uspořádání uplatnilo v ještě větší míře než u předchozího typu.Výroba samopalů díky těmto opatřením dokázala pokrýt značnou poptávku, která se ještě podstatně zvýšila po zahájení bojů na frontě Sovětského Svazu v roce 1941. Jednoduché výrobní metody a modulová koncepce umožnily předat výrobu různých součástí drobným subdodavatelům. Samopaly MP 38 a MP 40 se lidově nazývaly "schmeissery", ve skutecnosti však byly dílem Heinricha Vollmera. Hugo Schmeisser se na vývoji těchto zbraní nepodílel. Varianta samopalu s upravenou závěrovou pákou nesla označení MP 38/40. Slabinou bylo nedostatečné zajištění závěru, kvůli němuž při nárazu nebo otřesu zbraně docházelo k nechtěným výstřelům a mnohdy ohrožení vlastního života. Stejně jako samopal MP 38, který byl vlastně menším vývojovým předchůdcem, patřil MP 40 mezi ty zbraně, kterou Němci potřebovali pro vyzbrojení své nově budované veliké armádě.
MP 44
Náboj: 7,92 x 33 mm ,,Kurz"
Rozměry: Celková délka:940 mm Délka hlavně: 419 mm
Hmotnost :5,22 kg
Drážky:4 pravotočivé
Kapacita zásobníku:30 nábojů
Doba výroby: 1943 - 1945
Tato zbraň je praotcem všech útočných pušek a byla vyvinuta v německu v letech 1941-1942 pro nový krátký náboj.Původně se kvůli nacistické politice nazývala MP 44 (Maschinenpistole = samopal) ,po úspěšném nasazení v bojích na východní frontě pak byla přejmenována na ,,Sturmgewehr 44" .Přinesla novou koncepci krátkého náboje s omezeným dostřelem,jednak umožnit mířenou střelbu dávkou a kompaktní stavbu zbraně,jednak v důsledku zkušeností ukazujících, že palba pěchotních zbraní většinou padla na vzdálenosti pod 400 metrů. Po válce ji prozkopupali a rozpitvaly takřka všechny země s vlastní zbrojní výrobou a dovedly ji tou či onou cestou až k současným 5,56mm útočným puškám. V poválečných letech ji použivala východoněmecká pohraniční stráž a mnoho si jich si našlo cestu až do střední Afriky
