Messerschmitt Me 323 Gigant byl německý obří šestimotorový dopravní letoun, který vznikl z kluzáku Messerschmitt Me 321. První prototyp Me-323 vzlétl roku 1941, sériová výroba probíhala v letech 1942 - 1944. V roce 1944 byly některé letouny dislokovány i na českých letištích, např. v Prostějově či ve Skutči.
Výzbroj: 18x kulomet MG 81 ráže 7,92 mm nebo 2 kanóny MG 151 ráže 20 mm a 7 kulometů MG 131 ráže 13 mm
 | |||||||||||||||||
| Messerschmitt Me 323 | |||||||||||||||||
| Typ: | transportní letoun | ||||||||||||||||
| Výrobce: | Messerschmitt A.G. | ||||||||||||||||
| První let: | 1941 | ||||||||||||||||
| Zaveden: | 1942 | ||||||||||||||||
| Hlavní uživatel: | Luftwaffe | ||||||||||||||||
Messerschmitt Me-209 II V roce 1943 bylo jasné, že letoun Messerschmitt Bf 109 je již z hlediska vývoje na svém vrcholu a je nutno přijít s novou konstrukcí. Firma Messerschmitt AG tedy znovu oživila již ukončený projekt Me-209. Původně se jednalo o malý letoun, který měl dosahovat vysokých výkonů. Prototyp Me-209 V-1 dne 26.dubna 1939 skutečně dosáhl světového rychlostního rekordu. Rekord měl hodnotu 755,138 km/h a vydržel 30 let! Letové vlastnosti těchto rychlostních letadel byly zcela nevyhovující pro bojová letadla, úspěšný nebyl ani pokus o „militarizaci“ čtvrtého prototypu, při srovnání s řadovým Me-109F Me-209V-4 propadl ve všech ohledech a tím byl ukončen jeho vývoj. V roce 1943 bylo tedy rozhodnuto o obnovení prací na projektu Me 209 a do označení se dostala římská II. Jednalo se o dva prototypy, které pro snažší vývoj i jednodušší výrobu používaly až 65% dílů z řady Me-109G. Letoun Me-209V-5 byl oproti svým předchůdcům větší, pro pohon byl vybrán motor Daimler Benz DB 603 A, zanedlouho byl nahrazen mírně výkonnější verzí DB 603 G. Letoun se, díky prstencovému chladiči, nejvíce podobal konkurenčnímu Fw 190D. Motor poháněl trojlistou automaticky stavitelnou vrtuli s konstantní rychlostí otáček typu Messerschmitt P8 o průměru 3,8 m. Prototyp V-5 měl být vzorovým kusem pro sériově vyráběné Me-209 A-1, která měla být v základní verzi vyzbrojena jedním kanonem MK 108 ráže 30 mm nebo jedním MG 151/20 ráže 20 mm a v kořenech křídel byly dva kulomety MG 131 ráže 13 mm. Existovaly ještě další doplňkové výzbrojní sady, které mohly základní výzbroj doplnit. Již v průběhu zkoušek přešel Technický úřad s požadavkem zástavby výkoného řadového motoru Junkers Jumo 213 E, práce na projektu byly zahájeny v listopadu 1943 a prototyp Me-209 V-6 byl zalétán v dubnu 1944. Základní výzbroj byla shodná s předchozí verzí. Na prototyp V-6 měla navázat sériová verze Me-209 A-2. Třetím prototypem, který patřil pod označení Me-209 II byl nedokončený výškový Messerschmitt Me-209 H, letoun měl zvětšené rozpětí křídel na hodnotu 14,63 m a byl poháněn výškovým motorem Daimler Benz DB 603 U. Spojenecký nálet v únoru 1944 rozestavěný prototyp poškodil, celý program byl ukončen 30. června 1944 a výškový Me-209 již nevzlétl.
| kolem 200 ks | ||||||||||||||||
Messerchmitt Me 163 Komet byl prvním operačně nasazeným bezocasým letounem poháněným raketovým motorem. Jednalo se o jednu z nejpozoruhodnějších leteckých konstrukcí druhé světové války.
Konstruktérem letounu Me 163 byl profesor Alexander Lippisch, který se bezocasými leteckými konstrukcemi zabýval od dvacátých let 20. století.
Práce na prvním prototypu byly zahájeny v létě 1940. Konstrukce probíhala u letecké firmy Messerschmitt AG pod označením Me 163. Po úspěšných zkouškách bezmotorového letu na jaře 1941 se uskutečnil 13. 8. 1941 první let s raketovým pohonem. 2. 10. 1941 dosáhl tovární zkušební pilot Heini Dittmar na prototypu Me 163 A V3 rychlosti 1004 km.h-1, což byl tehdy nový světový rychlostní rekord.
Po příznivých výsledcích zkoušek byla objednána výroba dalších prototypů a předsériové verze Me 163 B. Na nich probíhaly v létě 1943 letové zkoušky s různým vybavením včetně výzbroje. Po zranění Dittmara létal od roku 1943 s prototypy známý Messerschmittův tovární pilot Rudolf Opitz. Předsériová verze B-1 se montovala v továrně Messerschmitt v Řezně od konce roku 1943, Sériová výroba Me 163 B-1a byla zadána firmě Klemm Leichtflugzeugbau GmbH v Böblingenu. První sériové stroje vykazovaly ale značné množství závad, takže skutečná sériová výroba se rozběhla až od února 1944.
Letouny Messerchmitt Me 163 B byly bezocasé středoplošníky s šípovitými křídly, v jejichž kořenu byly uloženy dva kanóny MK 108 ráže 30 mm. Křídla měla dřevěnou konstrukci, poměrně robustní trup byl potom poloskořepinové konstrukce oválného průřezu vyrobený z lehkých slitin. V jeho přední části se nacházela pilotní kabina, generátor proudu a akumulátor, v prostřední palivová nádrž a vzadu raketový motor - u sériových strojů to byl typ HWK 109-509 A-2. Letoun byl vybavený pevnou přistávací lyžinou pod trupem a dvoukolovým vzletovým vozíkem, který se odhazoval po startu.
V létě 1944 byl rovněž navržen cvičný kluzák Me 163 S, určený k výcviku pilotů. Zároveň byla vyvíjena verze Me 163 C vybavená účinnějšími motory. Byly vyrobeny tři prototypy verze C, které byly ale všechny zničeny, aby je nezískali Sověti. Rovněž se pracovalo na vývoji verze D s prodlouženým trupem a dalšími modifikacemi, která byla základem modelu vedeného později jako Me 263.
Bojové nasazení
Jednotkou, která byla jako první vyzbrojena letouny Me 163 B, bylo speciálně vytvořené zkuševní výcvikové Erprobungskommando 16 pod vedením zkušeného letce Wolfganga Späta. V září byl zahájen výcvik pilotů na tomto typu. První bojový let na Me 163 B provedl Major Späte 13.května 1944.
V té době se začala formovat nová bojová jednotka JG 400 vyzbrojená Komety. 16. srpna se její piloti střetli s americkými bombardéry a zaznamenali první dva sestřely, ale zároveň i první ztráty. Začaly se také ukazovat komplikace, se kterými se piloti těchto strojů v boji museli potýkat. Aby je nedostihli nepřátelští stihači, museli piloti Kometů nalétavat na bombardéry s rychlostním rozdílem okolo 500 km.h-1, a na vlastní útok měli jen přibližně 2,5 sekundy.
Na jaře byla na Me 163 experimentálně použita nová vícehlavňová zbraň na principu pancéřové pěsti střílející kolmo vzhůru a spouštěná automaticky v okamžiku průletu pod cílem. Němcům se takto podařilo sestřelit jeden americký B-17.
Celkově skupina I./JG 400, která byla jedinou operačně nasazenou jednotkou Me 163, zaznamenala 9 vzdušných vítězství a 14 vlastních ztracených strojů, z toho pouze 5 v boji.
Technické údaje
- Posádka: 1 pilot
- Délka: 5,70 m
- Rozpětí: 9,33 m
- Výška: 2,75 m
- Plocha křídel: 18,5 m²
- Plošné zatížení: 213 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 1905 kg
- Vzletová hmotnost : 3950 kg
- Maximální vzletová hmotnost : 4310 kg
- Pohonná jednotka: 1x raketový motor Walter HWK 109-509 A-2
- Výkon pohonné jednotky: regulovatelný tah 1 - 17 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 960 km/h ve výšce 3000 m
- Dolet: 40 km (8 min)
- Dostup: 12 100 m
- Stoupavost: 3666 m/min
- Poměr tah/hmotnost:
Výzbroj
- 2x 30mm kanón MK 108 (60 nábojů/zbraň) v kořenech křídla
| Typ: | Stíhač |
| Výrobce: | Messerschmitt |
| Konstruktér: | Willy Messerschmitt |
| První let: | 18. dubna 1941 s pístovým motorem 18. července 1942 s proudovým motorem |
| Zaveden: | 30. června 1943 |
| Vyřazen: | Luftwaffe - 1945 Československo - 1957 |
| Hlavní uživatel: | Luftwaffe Československo |
| Vyrobeno: | 1 430 |
Technické údaje
- Posádka: 1
- Délka trupu: 9,27 m
- Délka s Pitotovou trubicí: 9,87 m
- Rozpětí: 7,24 m
- Výška: 2,60 m
- Nosná plocha: 11,60 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1663 kg
- Vzletová hmotnost: 2466 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový turbokompresorový motor BMW 003E-1/2
- Tah motoru (průměrný): 7,84 kN (800 kp)
Výkony
- Maximální rychlost:
- s časovým limitem 30 s: 890 km/h (u země), 905 km/h (ve výšce 6000 m)
- v normálním motorovém režimu: 790 km/h (u země), 838 km/h (ve výšce 6000 m)
- Vytrvalost: 30 min (u země, při max. výkonu), 83 min (ve výšce 11 000 m)
- Dostup: 12 000 m
- Dolet: 390 km (u země), 975 km (ve výšce 11 000 m)
- Stoupavost: 19,2 m/s (u země), 9,9 m/s (ve výšce 6000 m)
- Plošné zatížení: kg/m2
- Výkon/Hmotnost: kN/kg
Výzbroj
- 2x kanón MG 151/20 ráže 20 mm, každý se 120 náboji (He 162 A-2)
- 2x kanón MK 108 ráže 30 mm, každý se 50 náboji (He 162 A-1)
